HISTORIE stavby KAPLE KEIL von Eichenthurn Obnovovaná pohřební kaple je součástí Městského turistického okruhu Město Albrechtice. Výslunný okraj zalesněného vrchu Dubí má v  povědomí občanů pachuť divného místa díky zdevastované hrobce a zhanobení lidských ostatků. Stavba tzv.  „hrobky“ je ve  skutečnosti mauzoleum a tak byla označena již v době přípravy projektu a je zanesena v historických dokumentech. Skládá se ze dvou částí. Podzemní prostor sloužil k uložení ostatků 6 osob, takže ho můžeme nazvat hrobkou. Daleko honosnější a větší je nadzemní část stavby. V  podstatě se jedná o  pohřební kapli. Stavbu připravil a realizoval v letech 1907-1908 vnuk původního zakladatele železárny Keil & Tlach pan Heinrich Keil von Eichenthurn (nar. 5.  7.  1856). Zemřel 14.  12.  1914 v  Opavě, převezen do  Města Albrechtic a jako první uložen 18. 12. 1914 do mauzolea. Dle rodného a křestního listu celým jménem Heinrich Karl Vincenz Albert Maria Keil se šlechtickým titulem von Eichenthurn, propůjčeným mu v roce 1908 C.K. mocnářstvím. Stavba nese ještě teď znaky velkého umu a smyslu pro krásu tehdejších tvůrců. Keil nenechal nic náhodě a za projektanta

Ing. Tomáš Dvořáček

a zhotovitele stavby si zvolil významného opavského stavitele Julia Lundwalla. Význam stavby vyplyne, uvědomíme-li si, že jde o  jednu z  nejvýznamnějších podnikatelských rodin druhé poloviny 19. a začátku 20. století Města Albrechtic. Ač bylo sídlo firmy Keil  Tlach už &  dávno v  Opavě, rodinu Keilů to táhlo do Albrechtic. Tady se cítili nejlépe a měli domov. Chtěli tu najít klid a spočinout navždy. Pietní místo bylo udržováno podle pamětníků ještě dlouho po roce 1945. Kaple byla vyzdobena a vybavena lavicemi a dalším zařízením. V  masivních dubových dveřích bylo malé okénko, aby šlo dovnitř nahlédnout. Kolem kaple vysázené květiny a pravidelně sekaná tráva. Postupně však nastoupilo období zmaru. Neznámí vandalové se v  sedmdesátých letech 20. století doslova nabourali do podzemí, prokopali silné zdi a bezpečnostní vrata. Dostali se do  samostatných pohřebních kójí a přes ně přímo do rakví. Bohužel se při hledání zlata a  diamantů nespokojili s  jejich vypáčením. Chovali se jako divá zvěř, lidské ostatky vytáhli ven a  doslova je rozvěsili po  okolí Města Albrechtic. Je smutné, že se za  případem zavřela voda, nikdo nic neřešil, nikomu to nevadilo. Dokonce se nenašel nikdo, kdo by sesbíral ostatky alespoň do  jutového pytle a  zakopal k  zadní straně hřbitova, kde měli zajištěné místo vyvrhelové společnosti. Keilům nebylo dopřáno klidu ani po smrti, přestože Albrechtice tolik milovali. Pohnutá historie se smutným koncem devastace. A  právě proto se Lesy České republiky, s. p. rozhodly vrátit tomuto místu zapo-

menutou krásu, opravit stavbu a  vytvořit zde vzpomínkové místo na památku bývalých občanů Města Albrechtic. V  současnosti probíhá výběrové řízení na záchranu památky s předpokládanou cenou téměř 2 miliony korun a realizací 2017/2018. Věřme, že se obnova stavby povede a lokalita se stane pro občany i návštěvníky našeho města vyhledávaným místem na procházky i setkání. Místem, které si budeme chránit a být na něj hrdí. OBNOVA stavby - STUDIE Zamysleme se nad dalším využitím tohoto cenného stavebního objektu, který byl pro svoji výjimečnost navržen na  kulturní památku. Je nesmírně náročné navrátit tomuto místu pietu a  tichou vzpomínku a  najít pro původní kapli citlivé využití. O to jsme se pokusili a  výsledek můžete posoudit na  přiložených skicách, které představují kapli jako pietní místo a  historickou minigalerii průmyslového a kulturního rozvoje Města Albrechtic druhé poloviny 19. a začátku 20. století.

Ing. Tomáš Dvořáček

ARCHITEKTURA stavby O  kvalitách a  významu architektury v  naší lokalitě svědčí zájem architektů a kunsthistoriků. Emotivně o tom vypráví historik umění Doc.  PhDr.  Pavel Šopák, Ph.D. ve své knize Vzdálené ohlasy - Moderní architektura českého Slezska ve středoevropském kontextu I. „Obraťme pozornost k  Městu Albrechticím, na jehož okraji vyrostl někdy po  roce 1836 pozoruhodný zámek, dovedně uplatňující principy biedermeieru. Nová komunikace do Hynčic vydělila dvě funkční zóny – zónu obytnou se zámkem a parkem a onu industriální s dodnes dochovaným průmyslovým objektem někdejší železárny firmy Tlach & Keil. Park kontinuálně pokračoval zalesněným vrchem Dubí, romanticky členěným skalními výběhy a lákajícím k vyhlídce na okol-

ní kopce a  vzdálené panorama Cvilína. Na přelomu 19. a 20. století proběhla dostavba obytného domu s pozoruhodnými hrázděnými štíty kombinujícími dřevo s  cihlovou výplní (1886), neméně pozoruhodné, rozlehlé oranžérie, symetricky komponované ze tří částí, drobné neogotické výklenkové kapličky a zejména kaple s  hrobkou situované na  východní straně kopce Dubí. Podoba dórského chrámku typu in antis odpovídá zájmu středoevropských architektů o dórský řád v letech před první světovou válkou. Iniciátorem úprav zámeckého areálu byl Heinrich Karl Vincenc Keil spolu se svou chotí.“ „Motiv antické stavby, umístěné ve volné přírodě, svou formou i  začleněním do  přírodního rámce připomíná Schinkelovo mauzoleum královny Loisy (1810) — 14 —

v zámeckém parku v Berlíně-Charlottenburgu a  dále poukazuje na  praxi anglických parků doby kolem roku 1800 situovat antické chrámky do kontrastu k bujné vegetaci a vyjádřit tak opozici přírody a kultury, jež trvá po staletí a tisíciletí, aniž by neustále se obrozující příroda dokázala kulturu pohltit. Přímým předchůdcem keilovské hrobky jsou některé soudobé aktualizace antických staveb, jakou je hrobka průmyslníka a  kreslíře Otto Böhlera (1847-1913) ve  Vídni-Hietzingu. Vila z  roku 1886, postavená rok po  svatbě Heinricha Keila s  Annou Bayerovou, oranžérie i kaple jsou výjimečnými architekturami s pozoruhodnými kultivovanými detaily.“ Na základě dobových dokumentů sepsal Ivan Roller